Soukromé podnikání má být v první řadě zdrojem dostatečných příjmů svého majitele a provozovatele. Každý, kdo podniká, by si měl díky tomuto počínání přijít na své, mělo by mu to stačit na to, aby spokojeně žil a jeho podnikání mělo přinejmenším obstojnou perspektivu.
Tak by tomu mělo být. Jenže je tomu tak i ve skutečnosti? Odpovídá praxe této teorii? Nejednou bohužel ne. Nejednou se ti, kdo by měli ze zisků z podnikání vyžít, neuživí a jdou i se svojí firmou tu pozvolna a tu třeba i velice rychle ke dnu.
Nemělo by se to dít, ale děje se to. Byznys prostě někdy vynášet přestane, a to někdy krátkodobě a někdy i definitivně, a nemá-li se tu vše zhroutit, jsou třeba peníze, jimiž by bylo dosaženo opětovného vzestupu. Protože takové efektivně využité financování může udělat i s bankrotující firmou učiněné zázraky.
Jenže kde takové peníze vzít, pokud je podnikatel nemá?
V takové chvíli se dá vesměs uvažovat už jenom o půjčce. Ta má totiž sice logicky i své nevýhody, jakými jsou třeba povinnost vrátit je a zaplatit úroky a nejednou i různé poplatky, jenže přesto to může být nejednou ta jediná alternativa, s jejíž pomocí se dá ještě nepříjemný vývoj situace zvrátit.
Pokud pak podnikatelé v nouzi po nějakých půjčkách sahají, bývají to obvykle nebankovní hypotéky bez registru. Ty totiž mají i jednu velice zásadní přednost, jež je činí pro krachující podnikatele atraktivními. A sice to, že se zde dává coby záruka splacení do zástavy nemovitost takového podnikatele a díky tomu odpadá nutnost prověřovat ekonomické podmínky na straně takového žadatele. A proto si tu dotyčný půjčí třeba i sedmdesát procent odhadní ceny dané nemovitosti třeba i na tři desítky let splácení, což mu dává možnost ono podnikání opět vzkřísit.
A jistě mi dáte za pravdu, že podobná půjčka vedoucí k záchraně firmy není ničím špatným.